Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Odkud přicházíme, kdo jsme, kam jdeme

           Můj přítel Dragan přeplul v devadesátých letech společně se svými rodiči řeku Sávu. Na voru svázaném z dřevěných klád uprchl před válkou v bývalé Jugoslávii.

           Dnes žije nedaleko Vídně, vychovává malého syna, pingluje v baru, kde pokorně posluhuje rozmazleným, opilým Rakušákům. Ale nestěžuje si, říká: „To je prostě život.“

           Můj kamarád Bello přišel v občanské válce v Kongu o oba rodiče. Těžko říct, kde se vzal na Slovensku, připlul snad lodí v nějakém kontejneru a protože rychle běhal, koupili mu kopačky a snažili se z něho udělat fotbalistu. Nevím, co si o životě v Evropě myslel on, protože mluvil jen francouzsky a já mu nerozuměl, ale říkal něco jako „magnifique“.

           Poté, co Argentina vyhlásila státní bankrot, zamířil Andrés do Evropy, aby na dálku živil svoji ovdovělou matku a dvě mladší sestry. Přestože se s ním dalo dorozumět jen řečí těla, těšil se neuvěřitelné přízni českých žen. Tento jihoamerický kovboj uměl říct jen dobru noc, budík a prsa, což však úplně stačilo k tomu, aby nikdy neusínal sám. Bylo zbytečné ptát se, jak se mu tady žije.

           Můj přítel Jevgenij nechal rodinu doma ve Lvově a vyrazil jako předvoj hledat štěstí - bůhví proč - zrovna k nám do České republiky. Do krvácející země, kde ulicemi tečou potoky slz a domácnostmi obchází bída a hlad. Kde živořící obyvatelstvo mnohdy nemá na cigarety ani na psychologa. V jediném okamžiku se z učitele literatury stal pomocným dělníkem na stavbě. Je tomu už devatenáct let, svoji rodinu od té doby neviděl. Dokonce už nemůže ani zpátky na Ukrajinu, podívat se do rodné vsi, kde v mládí chytával s kamarády v lesním potoce pstruhy. Nad vědrem samohonky sem tam utrousí: „Každý si neseme svůj kříž.“

           Asi má pravdu, jen každý máme ten kříž jinak těžký. Spolužák z mateřské školky prohrál svoje děti v ruletě. Druhý se zbláznil, když si v pětatřiceti poprvé našel ženskou. Třetího vídám postávat v městských uličkách. Starý metalista, na sobě má pořád triko své oblíbené kapely s nápisem „God Hates Us All“. Z krabice usrkává rybízové víno, vybírá špačky z popelníků a somruje drobné. Měl to v životě těžké, chtěli po něm, aby žil.

           „Odkud přicházíme, kdo jsme, kam jdeme,“ ptal se Gauguin a odjel do Tichomoří souložit s nezletilými Tahiťankami. Neprší na nás bomby, nekácí nás cholera ani zemětřesení… a lidé pořád někam utíkají. Do samoty, k chlastu, gamblerství, temnoty. Paralyzováni ekonomickou totalitou se dobrovolně nechávají zavírat v irských robotárnách, kde se člověk mrknutím oka transformuje na měřitelnou veličinu. Statisíce Východoevropanů si tam navzájem šplhají po ohnutých zádech, jen aby jim neklesla procentuální výkonnost a byli k pásu blahosklonně povoláni také následující den. I na toaletu se může jen s povolením vorarbeitera.

           Není pro člověka přirozenější setrvat v bídě - avšak s pokorou - někde v albánských horách v souznění s přírodou a svobodně pást krávy? Každé ráno si smět omýt obličej v horské bystřině a s pocitem věčnosti hnát zvířata po nekonečných pastvinách. Oč je to horší život, než tenhle podivný druh ahasverství a věčného hledání lepšího, krásného nového světa? Domov není determinován místem… doma je stav mysli.

           Filosof Diogenes sice nebyl můj přítel, ale žil v sudu. Jednou před něj předstoupil Alexandr Makedonský a nabídl mu, že mu splní jakékoliv přání. A Diogenes požádal slavného vojevůdce, aby ustoupil na stranu, protož mu zakrývá slunce.

           Žil v sudu a přece byl šťastnější než všichni králové světa.      

           Ale bůhví čeho to byl sud…

 

Autor: Jiří Klabal | úterý 18.10.2016 17:00 | karma článku: 17,97 | přečteno: 550x
  • Další články autora

Jiří Klabal

Vzkaz v lahvi

V pravé poledne předák vyhlásil pauzu na oběd. Franz usedl na okraj hluboké jámy a zakousl se do namazaného chleba. Ostatní dělníci odešli do místní hospody na teplé jídlo. On však zůstával raději sám. Nevyhledával společnost.

19.4.2024 v 6:33 | Karma: 10,32 | Přečteno: 223x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Klabal

Generace velkejch snů

"Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná."

5.1.2024 v 7:30 | Karma: 17,52 | Přečteno: 334x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Dno

S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.

29.12.2023 v 8:00 | Karma: 13,23 | Přečteno: 372x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Klabal

Grand Canyon

Některé východní filozofie věří, že si duše sama vybírá své rodiče, že si sama vybírá tělo, do něhož se narodí. Pátravě bloumá kosmem a trpělivě hledá kam, jak a kdy se stane hmotnou součástí světa.

28.7.2023 v 7:25 | Karma: 12,13 | Přečteno: 348x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Misantrop

Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí...

17.7.2023 v 7:50 | Karma: 5,53 | Přečteno: 247x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Klabal

Svatá země

Stovky nervózních pasažérů pobíhaly s kufry a batohy v rukou po přeplněném nádraží. Zmateně se motaly mezi sebou, marně hledajíc správný vagon.

16.2.2023 v 10:55 | Karma: 14,68 | Přečteno: 349x | Diskuse| Cestování

Jiří Klabal

Ve stínu duhové svastiky

Hákový kříž, pentagram, duhová vlajka, umrlčí lebka, machometánský půlměsíc, slza na tváři vraha, Z na okupačním tanku – za každým z těchto symbolů se skrývá fanatická ideologie. Jak ale v dnešní době vnímat symboly?

20.12.2022 v 7:10 | Karma: 17,29 | Přečteno: 392x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Třináct etap na konec světa

„Poutníku, tvé stopy jsou cesta, již svou chůzí utváříš...“ Na lavičce před albergue, hostelem pro poutníky, ve španělském San Juan de Villapanada se setkáváme s Jordim, zarostlým dezignérem z Barcelony.

2.9.2022 v 7:45 | Karma: 14,62 | Přečteno: 551x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Kolik aktuálně stojí litr lidského života?

„Vojáky blízkost smrti alespoň na krátký čas udělala lepšími, očistila je.“ Nám se dnes přiblížila válka, která smrt nese jaksi nedílně s sebou...

15.3.2022 v 8:45 | Karma: 8,50 | Přečteno: 310x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Mezi poli – mezi póly

Zkřehlou zimní krajinou kráčel muž. Cestou mezi poli, ranním mrazem ztuhlou na kámen, místy prokládanou bílými oky zamrzlých louží. Oslepován vycházejícím sluncem mířil vstříc novému dni.

14.3.2022 v 17:00 | Karma: 6,71 | Přečteno: 150x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Klabal

Hodnotná literatura nemá za úkol čtenáře pobavit, říká pedagog

V letech, kdy byli školou povinní, louskala dnešní střední generace s větší či menší nechutí řadu knih, které jim stanovili češtináři v rámci povinné četby.

7.2.2022 v 13:00 | Karma: 16,84 | Přečteno: 538x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Jak se pozná dobrá škola?

V lokální facebookové skupině se nedávno horlivě diskutovalo o kvalitě jednotlivých škol zřizovaných městem. Sešly se tam desítky pohledů odborníků na slovo vzatých, rodičů dětí školou povinných...

30.1.2022 v 17:00 | Karma: 14,78 | Přečteno: 389x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Rok 2021? Krize autority a úkrok doprava

Astrologové předpovídají, že v tomto kalendářním roce nebudou hvězdy a planety vytvářet příliš výbušné konstelace, a proto se budeme mít výrazně lépe než v letech předešlých.

6.1.2022 v 16:30 | Karma: 7,49 | Přečteno: 187x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Pouť je cesta k sobě samému (Santiago de Compostela)

Rozprava a zamyšlení nad desetidenní 280 kilometrů dlouhou pěší poutí z portugalského Porta k hrobu jednoho z dvanácti apoštolů, svatého Jakuba Staršího, ve španělském poutním městě Santiago de Compostela.

24.11.2021 v 7:00 | Karma: 13,22 | Přečteno: 369x | Diskuse| Cestování

Jiří Klabal

Za plotem rybníka

Za plotem rybníka bylo slyšet hlasy cyklistů, které nejprve jako jemné nezřetelné zvuky pronikaly odněkud z dálky, přibližovaly se, aby u rybníka dosáhly vrcholu a postupně zase slábly a mizely v prostoru.

29.9.2021 v 9:00 | Karma: 7,77 | Přečteno: 171x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Klabal

Možná tenkrát jen lehce pršelo

„Táhla jsem už králem?“ „Řek bych, že ne.“ „Strašný! Už si nepamatuju, ani co bylo před chvílí.“ „Tu rošádu klidně udělejte, taky si nejsem jistý. Těšíte se na zítřek?“

22.9.2021 v 8:00 | Karma: 11,87 | Přečteno: 251x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Klabal

Stezka orlích hnízd

Chujowa Górka. Tady začíná cesta. Místo, kde byla v dubnu 1944 exhumována a následně spálena těla deseti tisíců vězňů, usmrcených v koncentračním táboře Plaszow a během vyklízení krakovského ghetta.

23.8.2021 v 17:45 | Karma: 14,76 | Přečteno: 311x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Je dovoleno nepokleknout na pohřbu své matky?

Aniž bychom to vnímali, bez toho že bychom si to nějak zvlášť uvědomovali, od chvíle, kdy opouštíme svět dětství, kdy přestáváme být jen ostrovem sami pro sebe a začleňujeme se do společnosti, řídí naše kroky ideologie.

16.4.2021 v 7:00 | Karma: 31,83 | Přečteno: 1067x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Svoboda není možná bez autority, jinak se obrátí v chaos

Český lid si v posledních letech vzácně libuje v tom být permanentně dichotomicky rozdělen na dvě rovnoměrné poloviny. Na dva nesmiřitelné tábory, mezi nimiž neexistuje žádný názorový konsenzus. Od jednoho extrému ke druhému.

31.3.2021 v 8:00 | Karma: 25,99 | Přečteno: 616x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Vzpomínka na berbrovské časy

Po říjnovém zadržení místopředsedy Fotbalové asociace ČR Romana Berbra se doslova roztrhl pytel s kauzami a příběhy let dávno minulých, v nichž měl fotbalový boss namočen své dlouhé špinavé prsty.

26.3.2021 v 8:00 | Karma: 18,83 | Přečteno: 812x | Diskuse| Sport
  • Počet článků 94
  • Celková karma 10,32
  • Průměrná čtenost 972x
"Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu..."

                     jiriklabal@seznam.cz