O stromech a lidech
Člověk, mrazem a sněhem zatlačen do kouta, si v přírodě potřebuje vydobýt zpět svoji dominanci. Proto jsem se rozhodl, že stromy na naší zahradě neporostou tak, jak si samy zamanuly, ale že jim jejich směr určím já. A nastříkám na ně trochu chemického bordelu proti červům.
Děti pod stromem plakaly, když se zuby mé pily zakously do prvních větví a řetěz začal plivat piliny. Cesta nahoru do koruny, z níž pozorují život, se jim teď nezadržitelně rozplývala před očima. Nevím, proč je pro dítě tak důležité vylézt na strom - ale jednou snad pochopím. „A nebolí to ten strom? Co kdyby to někdo dělal tobě,“ ptala se mě vztekle dcera, když z rány začala vytékat míza. Nevěřila, že tím stromu pomáhám, že bez mého zásahu nebudou větve sílit a pod tíhou plodů života se zlámou.
Člověk potřebuje taky někdy trpět.
Stromy jsou přírodní anomálie, nehybná věc, uvnitř které je skryt život. Potkávám spoustu takových lidí. Stromy jsou mí přátelé - nicméně něčím se topit musí. Naštěstí jsou v přírodě i stromy méněcenné. Třeba olše nemá ani zlomek elegance břízy či majestátnosti staletého dubu. Chybí jí duše. Jejím údělem je zpevňovat břehy potoků či řek a jednoho dne pokorně posloužit lidem jako palivo. Pár jich na pozemku mám a tak jsem se dal do těžby. Ještě jsem neměl naloženou ani první fůru, když jsem v dálce spatřil přijíždějící auto. Zaradoval jsem se, že jedou nečekaní brigádníci. „Anonymní udání pro krádež dřeva! Budeme chtít vidět výpis z katastru nemovitostí a povolení k těžbě,“ vystoupili z auta pánové v policejních uniformách. Pozemek po dědovi naštěstí žádné známky závadnosti nenesl a papíry byly také v pořádku. „To víte, anonymní udání a my musíme vyjet,“ pokrčili bezmocně rameny a rozloučili se.
Fatálně nepochopená humanita postupně měnící se v lež.
Pokračoval jsem pokojně v práci, ale brzy mě přepadl pocit, jako by mne někdo sledoval. Zvedl jsem hlavu od pily a vidím, že mě zpoza keře někdo fotí. Tím se anonymita oznamovatele zhmotnila v jakési zkroucené bezpáteřní stvoření, něco jako přerostlého červa. „Kácíš veřejný majetek, soudruhu! Kdo ti vydal povolení, porušil zákon! Z toho se budeš zodpovídat,“ spustil na mne post-anonymní udavač. V životě mě nikdo tak neurazil!
Není nad to, když nad našimi kroky bdí bystré oko uvědomělého občana. Hned jsem poznal, o koho jde, místní parazit a chronický stěžovatel, bývalý estébák Zbyňa Hoblinka. Zapózoval jsem mu před objektivem, zahnal ho do polí a věnoval se řezání. Přitom jsem uvažoval, jaký asi musí být život člověka, kterého naplňuje radostí někoho - snad ze závisti, snad ze zatrpklosti - udat. V křoví jsem našel zdechlou kočku a měl sto chutí mu ji cestou domů hodit přes plot do bazénu, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Myslím, že si musí vytrpět dost sám se sebou. Pustil jsem to z hlavy.
Přikládám olšová polínka do kamen - moc tepla z nich nesálá - ale mně to nevadí. Na okenní parapety klepou dlouhé větve běloskvoucí břízy, která se jako neposkvrněná dáma panensky vyjímá před domem. Absolutní rovnováha, klid a vyrovnanost. Všechno zde má své místo.
Myslím na přítele udavače, který mezitím na zápraží s fotoaparátem v ruce pozorně vyčkává, až zase dostane příležitost vytočit v chorobné extázi stopadesátosmičku. Kolik je asi takových mezi námi... čtyřicet let od exodu stále ještě neuplynulo. Společnost je plná červů. Nevím, máme se mstít, nebo se nechat sežrat?
Během pouti ke Goethovu stromu mě nedaleko Výmaru zaujal na zamřížovaných plechových vratech nápis v němčině: „Každému, co patří!“
Možná je to cesta.
Jiří Klabal
Generace velkejch snů
"Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná."
Jiří Klabal
Dno
S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.
Jiří Klabal
Grand Canyon
Některé východní filozofie věří, že si duše sama vybírá své rodiče, že si sama vybírá tělo, do něhož se narodí. Pátravě bloumá kosmem a trpělivě hledá kam, jak a kdy se stane hmotnou součástí světa.
Jiří Klabal
Misantrop
Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí...
Jiří Klabal
Svatá země
Stovky nervózních pasažérů pobíhaly s kufry a batohy v rukou po přeplněném nádraží. Zmateně se motaly mezi sebou, marně hledajíc správný vagon.
Jiří Klabal
Ve stínu duhové svastiky
Hákový kříž, pentagram, duhová vlajka, umrlčí lebka, machometánský půlměsíc, slza na tváři vraha, Z na okupačním tanku – za každým z těchto symbolů se skrývá fanatická ideologie. Jak ale v dnešní době vnímat symboly?
Jiří Klabal
Třináct etap na konec světa
„Poutníku, tvé stopy jsou cesta, již svou chůzí utváříš...“ Na lavičce před albergue, hostelem pro poutníky, ve španělském San Juan de Villapanada se setkáváme s Jordim, zarostlým dezignérem z Barcelony.
Jiří Klabal
Kolik aktuálně stojí litr lidského života?
„Vojáky blízkost smrti alespoň na krátký čas udělala lepšími, očistila je.“ Nám se dnes přiblížila válka, která smrt nese jaksi nedílně s sebou...
Jiří Klabal
Mezi poli – mezi póly
Zkřehlou zimní krajinou kráčel muž. Cestou mezi poli, ranním mrazem ztuhlou na kámen, místy prokládanou bílými oky zamrzlých louží. Oslepován vycházejícím sluncem mířil vstříc novému dni.
Jiří Klabal
Hodnotná literatura nemá za úkol čtenáře pobavit, říká pedagog
V letech, kdy byli školou povinní, louskala dnešní střední generace s větší či menší nechutí řadu knih, které jim stanovili češtináři v rámci povinné četby.
Jiří Klabal
Jak se pozná dobrá škola?
V lokální facebookové skupině se nedávno horlivě diskutovalo o kvalitě jednotlivých škol zřizovaných městem. Sešly se tam desítky pohledů odborníků na slovo vzatých, rodičů dětí školou povinných...
Jiří Klabal
Rok 2021? Krize autority a úkrok doprava
Astrologové předpovídají, že v tomto kalendářním roce nebudou hvězdy a planety vytvářet příliš výbušné konstelace, a proto se budeme mít výrazně lépe než v letech předešlých.
Jiří Klabal
Pouť je cesta k sobě samému (Santiago de Compostela)
Rozprava a zamyšlení nad desetidenní 280 kilometrů dlouhou pěší poutí z portugalského Porta k hrobu jednoho z dvanácti apoštolů, svatého Jakuba Staršího, ve španělském poutním městě Santiago de Compostela.
Jiří Klabal
Za plotem rybníka
Za plotem rybníka bylo slyšet hlasy cyklistů, které nejprve jako jemné nezřetelné zvuky pronikaly odněkud z dálky, přibližovaly se, aby u rybníka dosáhly vrcholu a postupně zase slábly a mizely v prostoru.
Jiří Klabal
Možná tenkrát jen lehce pršelo
„Táhla jsem už králem?“ „Řek bych, že ne.“ „Strašný! Už si nepamatuju, ani co bylo před chvílí.“ „Tu rošádu klidně udělejte, taky si nejsem jistý. Těšíte se na zítřek?“
Jiří Klabal
Stezka orlích hnízd
Chujowa Górka. Tady začíná cesta. Místo, kde byla v dubnu 1944 exhumována a následně spálena těla deseti tisíců vězňů, usmrcených v koncentračním táboře Plaszow a během vyklízení krakovského ghetta.
Jiří Klabal
Je dovoleno nepokleknout na pohřbu své matky?
Aniž bychom to vnímali, bez toho že bychom si to nějak zvlášť uvědomovali, od chvíle, kdy opouštíme svět dětství, kdy přestáváme být jen ostrovem sami pro sebe a začleňujeme se do společnosti, řídí naše kroky ideologie.
Jiří Klabal
Svoboda není možná bez autority, jinak se obrátí v chaos
Český lid si v posledních letech vzácně libuje v tom být permanentně dichotomicky rozdělen na dvě rovnoměrné poloviny. Na dva nesmiřitelné tábory, mezi nimiž neexistuje žádný názorový konsenzus. Od jednoho extrému ke druhému.
Jiří Klabal
Vzpomínka na berbrovské časy
Po říjnovém zadržení místopředsedy Fotbalové asociace ČR Romana Berbra se doslova roztrhl pytel s kauzami a příběhy let dávno minulých, v nichž měl fotbalový boss namočen své dlouhé špinavé prsty.
Jiří Klabal
Čím víc se bude o rasismu mluvit, tím víc ho na světě bude
Ve vyhrocených dobách se občas stane, že nějaká sportovní událost překročí svým významem hranice sportu a stane se politickým manifestem.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 983x
jiriklabal@seznam.cz