Život nedává nic zadarmo, ani medaile, ani jedničky

9. 01. 2019 18:00:00
Sdružení dobrovolných sportovních nadšenců pořádalo dobrovolné běžecké závody. Trasa vedla kolem naší zahrady, přes naše pole, takže se podle všeho jednalo o přespolní běh.

Dvě dětské štafety soupeřily, která z nich zaběhne rychleji maraton. Vzácně vyrovnaná družstva se od sebe během celodopoledního zápolení nevzdálila na víc než na rozdíl jednoho čtyřsetmetrového okruhu. Asi padesátka startujících ratolestí si žila svůj sen o vítězství, fandící rodičové se v lehkém podzimním slunci opíjeli hrdostí. Během předposledního 104. kola se už všichni smířili s reálně nezvratným vítězstvím béžové štafety a vzájemně si gratulovali. O výsledek ten den opravdu nikomu nešlo.

Jenže! K překvapení všech vtrhl do závěrečného kola v dresu okrové štafety o mnoho let starší výrostek, který mílovými kroky co nevidět dohnal závodnici před sebou. V cílovém prostoru nastal zmatek. Do té doby suverénně vedoucí béžoví nechápali, proč mají být připraveni o své vítězství. Okroví naopak netušili, proč má být nezaslouženě odvrácena jejich čestná porážka. To architekti závodu vkročili do nedotknutelného toku dějin a narýsovali jako výsledek remízu. Obě štafety měly slavnostně dorazit do cíle současně ruku v ruce ve vzájemné sounáležitosti. Nikdo nesměl vyhrát, ani prohrát.

Tato myšlenka však nepočítala s vnějšími okolnostmi. Béžovou závodnicí na posledním úseku totiž byla moje osmiletá dcera, která když spatřila, že se na trati najednou děje něco pro ni zcela nesrozumitelného, přestala po 3 hodinách a 22 minutách závodu běžet. Pompézní coubertinovský závěr se nekonal, urputný souboj s časem skončil. Dcera, třímající v ruce štafetový kolík, líným, šouravým krokem zrazena demonstrativně kráčela do cíle. Stovka zúčastněných s konfetami a nastraženými fotoaparáty, připravena pokořit letitý rekord, čekala marně na heroický závěr zremizovaného závodu. Nikdo nechápal, co se to děje. Já jsem tomu však rozuměl velmi dobře. Byl to akt prvotní revolty čistého dítěte proti tomu, když někdo uměle vstoupí do přirozeného řádu věcí.

Proč je v naší společnosti najednou nepřípustné říct, že někdo je vítěz a někdo poražený? Že jeden jsme lepší než druhý? Jako malí jsme také nemohli odejít z rybníka dřív, než se naše sousedské hokejové utkání nerozhodlo. Na kost promrzlí a takřka po tmě jsme dohrávali až do otřepaného „kdo dá góla vyhrál“. Copak jsme si někdy řekli: Remizovali jsme! Všichni jsme vítězové!?

V přirozenosti člověka - a dítěte dvojnásob - je touha být vždy o něco lepší než ten druhý. Tím se zdokonaluje, tím se vyvíjí. Potíráme-li zdravou soutěživost u dětí, jdeme proti lidské přirozenosti. Z turnajů si dnes vozí ceny do jednoho všichni účastníci. Dětské pokoje jsou přeplněny poháry a medailemi, které ztratily jakoukoli hodnotu. Smazali jsme dětem z jejich života základní touhu po úspěchu a současně jim tím upíráme důležitou zkušenost porážky. Ano, udržujeme tak děti v iluzi, že jsou v něčem dobré, že něco umí. Ale jak blízko je od iluze ke lži?

Tato podivná filozofie už kradmo metastázovala i do našeho školství. „Tati, proč má Matěj na vysvědčení samé jedničky, když z diktátů dostával celý rok trojky?“ pokládá mi celkem logickou otázku syn. A já mu nemůžu naplno říct, že samé jedničky dnes na prvním stupni dostávají všichni, že najednou nikde nikdo nepropadá a že základní školu dostuduje každý, kdo zvládne smazat tabuli. Namlouváme si, že zvláštní školy už nejsou potřeba. Místo abychom ty nejlepší z nás stavěli na piedestal a vyzývali k jejich následování, vytváříme jednolitou beztvarou masu. Univerzálního - ničím se nevymykajícího člověka - jakýsi pohrobek marxistického bludu o beztřídní společnosti.

Kluk ve 3. třídě bojuje o samé jedničky. V angličtině není schopen naučit se pár slovíček - má z ní jedničku. Strašidelně čte - z češtiny má jedna minus. Při řešení slovních úloh se vůbec nechytá - z matiky má jedničku. Samozřejmě mu přeju to nejlepší, můj vztah k němu stejně žádná známka nemůže nikdy změnit, minimálně za svojí o minutu mladší sestrou však zaostává o parník. Proč bych měl vzít za svou nesmyslnou myšlenku, že pětadvacet žáků ve školní třídě může být stejně chytrých, stejně snaživých, stejně dobře vychovaných? Kde se potom berou všichni ti nepoužitelní absolventi výučních oborů, ti kreténi, co stříkají sprejem po fasádách, ti samostatně neuvažující středoškoláci, ti budoucí voliči neschopní kritického myšlení, kterých je u nás už nadpoloviční většina? Nepodléháme tedy jenom své vlastní lži?

Sekundárním důsledkem takového novodobého socialistického myšlení jsou pokřivené mezilidské vztahy. Nejsme schopni přijmout, že kolega v práci je holt lepší a že si zaslouží vyšší plat. Že má soused hezčí auto, protože je zkrátka schopnější. A tak si závidíme, pomlouváme se, nedokážeme spolu vyjít a uzavírám se každý za svoji vlastní zeď. Nedostatek pokory vždy vypovídá o plytkosti ducha.

Až se nás naše děti budou jednou ptát, kdo může za jejich posraný životy, odpovím jim, že MY. Protože jsme jim neuměli říct pravdu do očí. Pravdu o tom, že skutečný život nedává nic zadarmo, ani medaile, ani jedničky.

Autor: Jiří Klabal | středa 9.1.2019 18:00 | karma článku: 31.56 | přečteno: 909x

Další články blogera

Jiří Klabal

Generace velkejch snů

"Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná."

5.1.2024 v 7:30 | Karma článku: 17.52 | Přečteno: 306 | Diskuse

Jiří Klabal

Dno

S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.

29.12.2023 v 8:00 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 367 | Diskuse

Jiří Klabal

Grand Canyon

Některé východní filozofie věří, že si duše sama vybírá své rodiče, že si sama vybírá tělo, do něhož se narodí. Pátravě bloumá kosmem a trpělivě hledá kam, jak a kdy se stane hmotnou součástí světa.

28.7.2023 v 7:25 | Karma článku: 12.13 | Přečteno: 325 | Diskuse

Jiří Klabal

Misantrop

Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí...

17.7.2023 v 7:50 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 221 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 34.23 | Přečteno: 593 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 2070 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.80 | Přečteno: 292 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 210 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 969

"Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu..."

                     jiriklabal@seznam.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...