Vzpomínka na berbrovské časy

26. 03. 2021 8:00:00
Po říjnovém zadržení místopředsedy Fotbalové asociace ČR Romana Berbra se doslova roztrhl pytel s kauzami a příběhy let dávno minulých, v nichž měl fotbalový boss namočen své dlouhé špinavé prsty.

V květnu tomu bude deset let, co se třetiligoví fotbalisté Hanácké Slavie Kroměříž probojovali do semifinále českého poháru - Ondrášovka Cupu. Ve čtvrtfinále nejprve po výhrách 2:1 a 1:0 vyřadili věhlasnou Zbrojovku Brno. Remíza 1:1 z prvního semifinálového duelu v Mladé Boleslavi zavdala zajímavou zápletku do odvety, na níž byly o týden později na kroměřížském stadionu na Obvodové zvědavy rekordní 4000 diváků.

Den před odvetou někdo přinesl na předzápasový trénink informaci, že na nás poslali Berbrova „řezníka“, rozhodčího s kontroverzní pověstí Michala Patáka. Prý s jasným zadáním třetiligového outsidera zaříznout, „protože český profesionální fotbal si nemůže dovolit mít ve finále poháru amatérský klub“. Nevěřím podobným zaručeným zprávám, navíc jsem v té době měl už leccos za sebou, takže jsem tomu v tu chvíli nevěnoval vůbec žádnou pozornost.

Jenomže! Od úvodního hvizdu utkání bylo nápadné, že sudí Paták běhá ke každému odpískanému faulu a křičí na domácí hráče, ať okamžitě vstávají a nezdržují. V tomto rytmu se odehrála celá první půlhodina zápasu. Události poslední desetiminutovky prvního poločasu mají kroměřížští fanoušci dodnes v živé paměti. Nejprve se za obrannou linií zčistajasna zjevuje Chramosta a posílá Boleslavské do vedení. O tři minuty později hostující útočník znovu využívá hraničního postavení, olympijským skokem přeskakuje vyběhnuvšího Vogla a po nafilmovaném teatrálním pádu se samovolně kácí k zemi. Michal Paták ukazuje nebohému golmanovi červenou kartu a pro čtyři tisícovky fanoušků největší zápas kroměřížské historie v tu chvíli neslavně končí.

Když jsem v poločase odcházel ze hřiště, šel mi vstříc technik z České televize, s nímž jsem celé dopoledne (zatímco Boleslavští odpočívali na hotelu) zajišťoval na stadionu rozmístění kamer a natahoval kabely pro televizní přenos.

„To nebyl ofsajd při tom gólu?“ ptám se ho.

„Oba!“

„Jak oba?“ vytřeštil jsem na něho oči, když mi potvrdil to, co jsem vnitřně cítil už na hřišti. Nikoho jsem totiž do té doby tak sprostě neseřval jako pomezního rozhodčího Filípka v inkriminované osmatřicáté minutě. Ten se však jen tupě usmíval. Věděl, že má splněno.

„Při té červené kartě taky. To je ostuda. Pojď to říct na kameru!“ vyzval mě bezejmenný dobrý duch.

Šel jsem. V poločasovém rozhovoru jsem při dotazu na červenou kartu odpověděl, že k situaci nemělo vůbec dojít, protože mi i chlapi z televize říkali, že jí předcházel ofsajd. Střihač České televize si pak musel dát pořádně záležet, aby má věta o „chlapech z televize“ nezazněla ve večerních zprávách.

Druhý den ráno jsem pročítal noviny. Zajímalo mě, jak se o tom všem bude psát. Zavolal jsem redaktorovi renomovaného celostátního deníku, abych mu poděkoval, že o utkání napsal pravdu.

„No, ale mělo to svůj vývoj. Napřed byl dlouho příkaz shora, že se o tom jako o zářezu nesmí psát,“ odpověděl mi naférovku redaktor.

„Cože? To u nás někdo direktivně nařizuje, jak a o čem se bude nebo nebude psát?“ žasl jsem nad tím, co mi o českém fotbalu říká.

„Bohužel. Ale postupem večera začalo být jasné, že to ututlat nepůjde, tak přišel pokyn pustit to naplno ven.“

Ještě jednou jsem poděkoval a obratem vytočil tehdejšího sekretáře Komise rozhodčích Josefa Krulu. Zeptal jsem se ho, co říká na včerejší výkon rozhodčího Patáka v pohárovém utkání.

„Z těch záběrů není jasně poznat nějaké pochybení,“ odsekl mi bohorovně.

„Není? Televize měla na stadionu šest kamer. Viděly to 4 tisíce lidí na stadionu a všichni, co se na to dívali v přímém přenosu.“

„Nás jako komisi ale televizní záběry nezajímají. Vy máte dle soutěžního řádu pořídit vlastní videozáznam.“

„Zápas přenáší televize a my budeme platit chlapa s příruční kamerou, aby to pro vás natočil?“

„Takový je standardní postup.“

Už si dnes nepamatuju, co jsem mu řekl předtím, než jsem praštil s telefonem. Dnes je tento pokrytec sportovním manažerem pražské Sparty.

V jiné zemi by spanilá jízda neznámých amatérů do semifinále národního poháru, kteří dokážou zatápět i zhýčkaným profesionálům, byla nejlepší reklamou na sport. Pohádkovým příběhem předkládaným dětem na začátku jejich prvních fotbalových krůčků. Americkým snem party kluků, kteří nechtěli nic víc, než se jedno odpoledne po práci v přímém přenosu jako rovný s rovným popasovat s předním prvoligovým týmem. V zájmu zachování prestiže českého fotbalu jim to však muselo být znemožněno. Prostě něco jako exkurze do české fotbalové žumpy.

A přicházela další vystřízlivění. Na následující domácí utkání zavítala na tribuny místo čtyř tisícovek zase už jen hrstka sto dvaceti nejvěrnějších. V poháru proti Mladé Boleslavi nastoupilo v základní sestavě šest odchovanců kroměřížského fotbalu. Další tři se dostali na hřiště během utkání. Jinde by si hráči možná vysloužili pozvání na radnici - ne tak v Kroměříži. Za zviditelnění v přímém přenosu České televize se Město klubu dvakrát za sebou odvděčilo snížením roční dotace na výchovu mládeže o likvidačních 20%. Když jsem pak z úst generálního sponzora (který před zápasy s ligovými týmy hráčům slíbil, že si peníze vyhrané v poháru rozdělí mezi sebe) uslyšel, „že hráčům ty prémie nedáme, protože je toho MOC,“ pochopil jsem, že Česká republika není jedinou zemí, kde se hraje fotbal.

A hlavně - že kromě fotbalu jsou i jiné možnosti, jak trávit život...

Autor: Jiří Klabal | pátek 26.3.2021 8:00 | karma článku: 18.83 | přečteno: 799x

Další články blogera

Jiří Klabal

Generace velkejch snů

"Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná."

5.1.2024 v 7:30 | Karma článku: 17.52 | Přečteno: 306 | Diskuse

Jiří Klabal

Dno

S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.

29.12.2023 v 8:00 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 367 | Diskuse

Jiří Klabal

Grand Canyon

Některé východní filozofie věří, že si duše sama vybírá své rodiče, že si sama vybírá tělo, do něhož se narodí. Pátravě bloumá kosmem a trpělivě hledá kam, jak a kdy se stane hmotnou součástí světa.

28.7.2023 v 7:25 | Karma článku: 12.13 | Přečteno: 325 | Diskuse

Jiří Klabal

Misantrop

Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí...

17.7.2023 v 7:50 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 221 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Petr Těthal

Pavel Kousal – skrytý „poklad“, zatím jen v ELH?

Sparta letos naplňuje očekávání a její hráči taktéž. Mě asi nejvíc překvapil Pavel Kousal. A to svojí komplexností a vlivem na hru.

27.3.2024 v 14:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Petr Těthal

MS v ledním hokeji divize IIIA

V Kyrgyzstánu se konalo MS jedné z nižších divizí (divize IIIA), pojďme se na tento turnaj podívat malinko blíž.

19.3.2024 v 14:44 | Karma článku: 7.04 | Přečteno: 199 | Diskuse

Petr Mašín

Iron Dad – První nádech svobody

První kapitola mé cesty na dlouhý triatlonový závod, Iron Man. O mém bezstarostném dětství a prvním horském kole, díky kterému jsem pochopil, že v životě budu chtít dál a výš.

16.3.2024 v 15:29 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 136 | Diskuse

Milan Macho

Fotbalové nůžky se rozevírají

Budíček! Probuďme se ze snu, že se úroveň české fotbalové ligy nějak výrazně zvedla. Fakta z Evropské ligy: Liverpool – Sparta 11:2, AC Milán – Slavia 7:3. Smutný rezultát měření sil zástupců české ligy s anglickými a italskými.

15.3.2024 v 19:22 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 330 | Diskuse

Petr Těthal

Play-off, baráž, systém prolínání soutěží… Co je nejvíce fér?

V ELH započaly vyřazovací boje. A jako každý rok zároveň s nimi začala debata o tom, kolik týmů by mělo postoupit do play-off a samozřejmě se stočí i řeč na baráž. 100 lidí = 100 názorů. Tady je ten můj.

15.3.2024 v 13:35 | Karma článku: 5.13 | Přečteno: 148 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 969

"Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu..."

                     jiriklabal@seznam.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...