Práva bez povinností aneb Výchova dítek v Čechách
Že své takto emancipované dítě budete ze zákona nuceni živit, i když se bude flákat po parcích a fetovat, to už brožura nezmiňuje. Odborníci za větší problém než užívání návykových látek považují nerespektování názoru dítěte, i když se jedná o rozhodnutí špatné. Podivná logika, avšak s přihlédnutím k tomu, jak je u nás nahlíženo na výchovu mládeže, ani ne zas tak moc překvapivá. Neměl by však o svém životě rozhodovat jen ten, kdo o něm už alespoň něco málo ví?
A tak se české děti plošně rozhodly nevzdělávat (podle této logiky na to asi mají právo). Svědčí o tom aktuální výsledky maturit. Od roku 2022 by na všech středních školách měla být zavedena povinná státní maturita z matematiky, z níž však mimochodem letos více než pětina studentů propadla. A to těch, co si matematiku dobrovolně zvolili místo cizího jazyka. Jak si pak asi povedou ti všichni ostatní, kteří se matematiky bojí jako čert kříže? Už se rozproudily plamenné debaty: testy byly moc těžké, státní školství je špatné, učitelé jsou hrozní, nemoderní, dokonce chtějí po dětech.... aby se učily!
Nikde však nezazněla otázka: nenesou na tom svůj podíl hlavně žáci, kterých se to primárně týká? Dopustili jsme, že vzorem a jediným zdrojem informací našich dětí je youtuber. Mezi oblíbenými sporty převládá parkour (ne ten na koních! V tomhle skáčete ve městě ze zídky na zídku a metáte salta přes zábradlí). Tato z reality vytržená generace nám ještě ukáže, co jsme na ní napáchali. A nechtěla to po nás ani doba ani společnost ani demokracie ani Havel ani Brusel.
Přesto jsou děti o krok dál než my. Samy dávno pochopily, že na střední školu se díky financování „na žáka“ dostane úplně každý. Pochopily, že je pak další čtyři roky nikdo nevyhodí, protože je třeba mít naplněný stav. Že na základní vzdělání dosáhnou všichni, kdo zvládnou načisto smazat tabuli. Raději už se vůbec nepropadá, to by dělalo školám špatnou reklamu. A povinná státní maturita z matematiky? To se ještě nějak vymyslí, nejspíš ji nový ministr vlády (kterou nemáme) odloží na neurčito. Přece si nepřiznáme, že naše děti jsou líné nebo nedejbože hloupé! Jaké je to pak s motivací a kázní žáků během vyučování si asi všichni dokážeme živě představit. Vize o školních třídách, napěchovaných zvídavými a po vědomostech dychtícími puberťáky, kterým brání v jejich rozvoji ten zlý vyhořelý učitel, jsou pouze lží kariéristických pseudohumanistů.
České školství je specifické v tom, že desetitisíce pedagogů dennodenně naráží na chyby systému, který jim však nenaslouchá a činí kroky zcela opačné. Jeden příklad za všechny. Každý z praxe vám potvrdí, že inkluze, výdobytek takzvaného moderního školství, je nefunkční paskvil a nabobtnalá byrokratická hydra, která dusí školy i pedagogické pracovníky v nich. Nejvíc škodí dětem samotným. Popisují se stohy papírů, individuálních vzdělávacích plánů a podpůrných opatření, o nichž všichni vědí, že stejně ničemu nepomůžou. Žáků s diagnózou z pedagogicko-psychologické poradny je dnes ve školní třídě klidně i třetina. Vzpomínáte si, kolik jste jich měli ve třídě vy? Já žádného... Ve společnosti je fatálně nepochopen samotný princip inkluze. Rodič se honí za diagnózou z poradny, kterou vnímá jako omluvenku pro své dítě, které pak už nemusí nic dělat. Jenže je to právě naopak. S integrovaným žákem je třeba o to víc pracovat jak v rodině, tak ve škole, aby snižoval svůj deficit a co možná nejvíc se přiblížil svým vrstevníkům. A že se to ve většině případů příliš nedaří, je zjevné.
Lžeme sami sobě. Jedním z průřezových témat hrdého Rámcového vzdělávacího programu MŠMT je „výchova demokratického občana“. A zatímco se bijeme do prsou, jak je naše školství otevřeno názorům studentů, v mnohých školách a školských zařízeních se zaměstnancům dává podepisovat mlčenlivost (pardon, „obecné zásady komunikace“, jak by mě opravili politruci z ministerstva).
Kdy konečně přestaneme naivně nahlížet na dítě jako na zdroj absolutního dobra? Bylo-li by tomu tak, kde se potom bere šikana i v nejmladších dětských kolektivech? Proč děti do určitého věku podvádějí při hrách a účelově lžou i svým nejbližším? Nejsou to pak právě žáci, kdo staví bariéry mezi děti a učitele? Podle Jana Amose Komenského se „člověk stává člověkem pouze výchovou.“ V každém lidském stvoření je zlo a dobro rozděleno rovnoměrně půl napůl. Jestli se někdo v době „krize rodiny“ snaží o mravní výchovu mládeže, pak je to právě škola.
Mluví se o rušení gymnázií - jsou prý elitářská. Jasně, chceme ty nejlepší stáhnout zpátky do průměrné šedivé masy, která je požere. Hlavně aby nebylo na ty slabé moc vidět - říká se tomu pozitivní diskriminace - chytrý, bezproblémový žák dnes nikoho nezajímá. Každou vyspělou civilizaci táhly dopředu elity, evropská liberální demokracie se však postupně stává diktaturou arogantních řvoucích menšin. Vysokoškolsky vzdělané pedagogy se snažíme umlčet, zatímco selhávajícím rodičům jsme dali do rukou nástroj anonymně bonzovat České školní inspekci. Osobnostně nevyzrálým dětem teď dáváme možnost nestudovat a nepracovat. Německý filozof Friedrich Nietzsche říká: „Čím je člověk průměrnější, slabší, podrobenější a zbabělejší, tím spíše bude konat zlo: u něho je říše zla nejobsáhlejší.“
Nekritickým, hyperprotektivním přístupem k mladým živíme zlo mezi námi.
Jiří Klabal
Generace velkejch snů
"Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná."
Jiří Klabal
Dno
S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.
Jiří Klabal
Grand Canyon
Některé východní filozofie věří, že si duše sama vybírá své rodiče, že si sama vybírá tělo, do něhož se narodí. Pátravě bloumá kosmem a trpělivě hledá kam, jak a kdy se stane hmotnou součástí světa.
Jiří Klabal
Misantrop
Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí...
Jiří Klabal
Svatá země
Stovky nervózních pasažérů pobíhaly s kufry a batohy v rukou po přeplněném nádraží. Zmateně se motaly mezi sebou, marně hledajíc správný vagon.
Jiří Klabal
Ve stínu duhové svastiky
Hákový kříž, pentagram, duhová vlajka, umrlčí lebka, machometánský půlměsíc, slza na tváři vraha, Z na okupačním tanku – za každým z těchto symbolů se skrývá fanatická ideologie. Jak ale v dnešní době vnímat symboly?
Jiří Klabal
Třináct etap na konec světa
„Poutníku, tvé stopy jsou cesta, již svou chůzí utváříš...“ Na lavičce před albergue, hostelem pro poutníky, ve španělském San Juan de Villapanada se setkáváme s Jordim, zarostlým dezignérem z Barcelony.
Jiří Klabal
Kolik aktuálně stojí litr lidského života?
„Vojáky blízkost smrti alespoň na krátký čas udělala lepšími, očistila je.“ Nám se dnes přiblížila válka, která smrt nese jaksi nedílně s sebou...
Jiří Klabal
Mezi poli – mezi póly
Zkřehlou zimní krajinou kráčel muž. Cestou mezi poli, ranním mrazem ztuhlou na kámen, místy prokládanou bílými oky zamrzlých louží. Oslepován vycházejícím sluncem mířil vstříc novému dni.
Jiří Klabal
Hodnotná literatura nemá za úkol čtenáře pobavit, říká pedagog
V letech, kdy byli školou povinní, louskala dnešní střední generace s větší či menší nechutí řadu knih, které jim stanovili češtináři v rámci povinné četby.
Jiří Klabal
Jak se pozná dobrá škola?
V lokální facebookové skupině se nedávno horlivě diskutovalo o kvalitě jednotlivých škol zřizovaných městem. Sešly se tam desítky pohledů odborníků na slovo vzatých, rodičů dětí školou povinných...
Jiří Klabal
Rok 2021? Krize autority a úkrok doprava
Astrologové předpovídají, že v tomto kalendářním roce nebudou hvězdy a planety vytvářet příliš výbušné konstelace, a proto se budeme mít výrazně lépe než v letech předešlých.
Jiří Klabal
Pouť je cesta k sobě samému (Santiago de Compostela)
Rozprava a zamyšlení nad desetidenní 280 kilometrů dlouhou pěší poutí z portugalského Porta k hrobu jednoho z dvanácti apoštolů, svatého Jakuba Staršího, ve španělském poutním městě Santiago de Compostela.
Jiří Klabal
Za plotem rybníka
Za plotem rybníka bylo slyšet hlasy cyklistů, které nejprve jako jemné nezřetelné zvuky pronikaly odněkud z dálky, přibližovaly se, aby u rybníka dosáhly vrcholu a postupně zase slábly a mizely v prostoru.
Jiří Klabal
Možná tenkrát jen lehce pršelo
„Táhla jsem už králem?“ „Řek bych, že ne.“ „Strašný! Už si nepamatuju, ani co bylo před chvílí.“ „Tu rošádu klidně udělejte, taky si nejsem jistý. Těšíte se na zítřek?“
Jiří Klabal
Stezka orlích hnízd
Chujowa Górka. Tady začíná cesta. Místo, kde byla v dubnu 1944 exhumována a následně spálena těla deseti tisíců vězňů, usmrcených v koncentračním táboře Plaszow a během vyklízení krakovského ghetta.
Jiří Klabal
Je dovoleno nepokleknout na pohřbu své matky?
Aniž bychom to vnímali, bez toho že bychom si to nějak zvlášť uvědomovali, od chvíle, kdy opouštíme svět dětství, kdy přestáváme být jen ostrovem sami pro sebe a začleňujeme se do společnosti, řídí naše kroky ideologie.
Jiří Klabal
Svoboda není možná bez autority, jinak se obrátí v chaos
Český lid si v posledních letech vzácně libuje v tom být permanentně dichotomicky rozdělen na dvě rovnoměrné poloviny. Na dva nesmiřitelné tábory, mezi nimiž neexistuje žádný názorový konsenzus. Od jednoho extrému ke druhému.
Jiří Klabal
Vzpomínka na berbrovské časy
Po říjnovém zadržení místopředsedy Fotbalové asociace ČR Romana Berbra se doslova roztrhl pytel s kauzami a příběhy let dávno minulých, v nichž měl fotbalový boss namočen své dlouhé špinavé prsty.
Jiří Klabal
Čím víc se bude o rasismu mluvit, tím víc ho na světě bude
Ve vyhrocených dobách se občas stane, že nějaká sportovní událost překročí svým významem hranice sportu a stane se politickým manifestem.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 983x
jiriklabal@seznam.cz