Živíme-li v dětech hloupost odstraňováním překážek, budeme sklízet aroganci a pohrdání

14. 05. 2019 18:00:00
Jednou takhle zrána jsem našel ve schránce dopis z vězení: „Vážený pane, omluvte mé jednání, kterého jsem se vůči Vám dopustila. Prosím věřte, že jsem se ponaučila ze svých chyb a že svých činů lituji..."

"...chci řešit náhradu škody, a proto Vás žádám o možnost sestavení splátkového kalendáře. Svůj dluh vůči Vám začnu umořovat po nepatrných částkách už teď po dobu VTOS a pak okamžitě, jakmile budu na svobodě. Prosím o odpuštění, změnila jsem svůj přístup k životu a ráda bych začala znovu a jinak.“ Světlá nad Sázavou, 29. dubna 2019.

Dojemný příběh osobnostní změny a nápravy jednoho téměř ztraceného lidského života, který v očistci došel pokání. Ale proč až teď... po tolika letech... kdy jsem na celou věc už skoro zapomněl?

Co člověka na takovém dopisu z vězení zarazí? Nápadně úhledné písmo, hlavička, jednací číslo, úplná absence pravopisných chyb. A pak mi to docvaklo! Bože, kolik jen jsem takových dopisů za svůj život sám napsal! Holce se blíží propuštění, možná žádá o prominutí zbytku trestu, takže pro soud bylo třeba opatřit důkazy o její duševní nápravě. Nakluše vězeňský psycholog, pod jeho vedením děvče sepíše kajícný text, nad nímž nezůstane jedno oko suché. Soudcovské kladívko vše odklepne a naše vězeňství vykáže zase vyšší procento úspěšnosti resocializace.

Velmi podobný pocit všudypřítomné lži mám také z dění v našem školství. Minulé pondělí mě při čekání na vlakovém nástupišti ohromil jásot deváťáků, ke kterým čerstvě dolétla zpráva, že jsou přijati na vysněné maturitní obory. „Z naší třídy se dostali úplně všichni! Na přijímačkách jsem skončila sedmnáctá. Z kolika? Z devatenácti. Kolik brali? No, asi třicet,“ křičí do telefonu zmalovaná dívka, co vypadá, že neumí dopěti napočítat. A všichni se radují. Z dětí jsou středoškoláci. Rodiče se tetelí hrdostí a roní slzy dojetí na absolventských plesech. Základky vykazují nadprůměrnou procentuální úspěšnost. Ředitelé středních škol do poslední chvíle loví i ty nejposlednější lůzry, aby své škole zajistili dostatečnou naplněnost. Je čas si vzájemně pogratulovat!

Jen ministerstvo školství z toho má zamotanou hlavu. Už jsou tam... na maturitních oborech... vzdělanost národa statisticky roste. Jenže jak to teď vymyslet, aby tu povinnou státní maturitu aspoň někdo udělal? Odložit ji každý rok o rok? Nebo ji zrušit úplně? Jak se z toho nejlíp vylhat? Moc mě baví debaty nejrůznějších odborníků a metodiků: Učitelé trpí syndromem vyhoření! Pomůžu jim pravidelné supervize a sebevzdělávání! Učitel musí umět zaujmout! Žáci jsou přetěžováni! Učme se od Finů a od Slovinců! Novelizujme Rámcový vzdělávací program! Přidejme učitelům, ať ještě chvíli vydrží mlčet!

Jako když vám na domě hoří střecha a vy místo hašení natíráte fasádu na růžovo a chlubíte se kolemjdoucím sousedům. Hlavně nepohlédnout pravdě do očí. Občas s chutí pozoruju děti z obce na jejich ranní cestě do školy. Jakési ponuré procesí duchů ploužících se za sebou v třicetimetrových rozestupech s hlavami skloněnými do dlaní. Nikdo nemluví, nikdo nevzhlédne k nebi, okolní svět jako by pro ně neexistoval. Mentální vyspělost dnešních náctiletých vůbec neodpovídá jejich biologickému věku. Nás v jejich letech zajímaly sex, drogy a rock'n'roll - oni honí panáčka po displeji.

Člověka ve výkonu trestu (dnes už se dokonce ani nesmí říkat vězeň) nenapravíte tím, že mu v kriminále vytvoříte komfortní prostředí a budete za něj žehlit jeho průšvihy. Možná ho změníte tím, že mu jasně ukážete hranice, které překročil, a dáte mu pocítit důsledky jeho činů. A podobně je to i s dítětem ve vzdělávacím systému. Naše dorůstající mládež ve školních škamnech je tak zpohodlnělá a vzdálená realitě, že snad ani nemůže chápat význam vzdělání v životě člověka. A my hledáme tisíce výmluv, proč od dětí nic nechtít. Umetáme jim jejich cestičku ke štěstí, vláčíme je po poradnách a chodíme si stěžovat na rodičovské schůzky. Vzýváme alternativní školství, které odstraňuje známkování, aby se nepoznalo, že děti jsou líné a nevychované. Preventivně odstraňujeme z cesty síta, která mají ukázat pravdu. Víc než prospěch nás zajímá, kam vezme škola děti na výlet. Když žák necítí obavu, že propadne, nebo že se nedostane na školu, těžko ho něco motivuje k činnosti. Zkuste pak zaujmout pro literaturu někoho, kdo nikdy nepřečetl knihu a ani to neplánuje.

Svrhněme konečně z piedestalu tu pokřivenou Rousseauovu ideu, že v dětech je pouze dobro. V každém je kousek Kaina i kousek Ábela. Člověk dospěje k pokoře porážkami a zklamáním. Zlo nepřichází odnikud zvenčí, ale je ukryto uvnitř nás. Živíme-li v dětech hloupost odstraňováním překážek, budeme sklízet aroganci a pohrdání.

Autor: Jiří Klabal | úterý 14.5.2019 18:00 | karma článku: 45.48 | přečteno: 5766x

Další články blogera

Jiří Klabal

Projevem pokroku je schopnost udělat i krok zpět

Kluk přinesl ze školy v jediný den dvě čtyřky - z vlastivědy a přírodovědy. Aby toho nebylo málo, doma pak odpoledne přetáhl svoji sestru dřevěným palcátem po hlavě. Bylo třeba konat.

25.6.2019 v 18:00 | Karma článku: 22.81 | Přečteno: 394 | Diskuse

Jiří Klabal

Svět dává smysl, jen když není co ztratit

V předvánočním čase si kamarád klempíř zahrál na anděla. Když opravoval lopatky větrného mlýna, utrhl se s ním výtah na střešní tašky a zřítil se z osmimetrové výšky na zem.

13.2.2019 v 18:00 | Karma článku: 23.00 | Přečteno: 650 | Diskuse

Jiří Klabal

Život nedává nic zadarmo, ani medaile, ani jedničky

Sdružení dobrovolných sportovních nadšenců pořádalo dobrovolné běžecké závody. Trasa vedla kolem naší zahrady, přes naše pole, takže se podle všeho jednalo o přespolní běh.

9.1.2019 v 18:00 | Karma článku: 31.02 | Přečteno: 828 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Kroupa

David Rath bude hrdým vězněm. No, ještě aby nebyl, Jánošík mu shora jistě fandil…

A je to, soud se konečně po letech dopracoval k rozsudku nad Davidem Rathem. A on, světe div se, verdikt o své vině vítá. Co jiného by ho mohlo více vysadit ve vlastní mysli na piedestal toho, kdo stojí v té „správné“ řadě...?

26.6.2019 v 14:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Jaroslav Herda

Dlouhověkost pro pana Jaromíra Petříka!

Já vím, taková přání jsou obyčejně formulována trochu jinak. Obyčejně lidé přejí druhým dlouhá léta. To já panu Petříkovi raději nepřeji, aby si to nevysvětlil nějak špatně. Po svém. Dlouhověkostí se vyznačují například duby.

26.6.2019 v 13:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 85 | Diskuse

Roman Pavlata

Obecně o polarizaci společnosti, demokracii a vztahu ke zvířatům a životnímu prostředí

..........Obecně o polarizaci společnosti, demokracii a vztahu ke zvířatům a životnímu prostředí..........

26.6.2019 v 12:49 | Karma článku: 4.35 | Přečteno: 87 | Diskuse

Jaroslav Bulava

Co jsou vlastně Sudety?

Pokud se zeptáte obyvatele České republiky, nejspíše by vám odpověděl, že Sudety jsou česko-německé pohraničí, před válkou osídlené Německou menšinou. Po válce byli Němci ze Sudet „odsunuti“.

26.6.2019 v 12:33 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 268 | Diskuse

Lukáš Burget

Kluci mají penis, holky mají vagínu, chaoti mají dogma

Případ skotského studenta, který byl učitelem vykázán ze třídy za tvrzení, že existují jen dvě pohlaví, znovu ukazuje krizi současné euroamerické civilizace: Krizi racionality.

26.6.2019 v 12:00 | Karma článku: 33.97 | Přečteno: 735 | Diskuse
Počet článků 52 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 924

"Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu..."

Najdete na iDNES.cz