Jak se pozná dobrá škola?
Při četbě bizarních komentářů muselo člověka okamžitě napadnout, že je to vlastně úžasná studie toho, jak dnes dokážeme mít ultimátní názor na věc, o níž máme ve skutečnosti jen minimální povědomí.
„Slovan je protekční škola pro děti, jejichž rodiče mají peníze,“ píše první zatrpklá maminka. Vážně? V našem státním bezplatném školství, v němž každá spádová škola musí dítě nejenže přijmout, ale celých devět let se ho nezbaví, třebaže by nehnulo prstem a každé ráno místo pozdravu poslalo učitelku do háje? Zvláštní.
„Zachar hrůza,“ přidává se tatínek. Těch je v diskuzi minimum. Zdá se, že svět patří ženám.
„Nejsem spokojena s Oskolem,“ přisazuje další maminka, „první dva roky všechno v pohodě, ale pak jsem musela dát dceru jinam.“ Své důvody neuvádí. Začalo se snad ve třetí třídě konečně spravedlivě známkovat?
„Na Komenské jsou šatny umístěny moc hluboko a do tříd je to moc schodů. Navíc je tam špatně řešená jídelna a také pořádné hřiště chybí.“
„Na Sýpky jsme chodila a už bych se tam nikdy nevrátila.“
„Zámoraví ne. Mám tam syna a další děti už tam nedám!“
Jak se vůbec pozná dobrá a špatná škola? Nikdy v životě jsem nebyl v jediné vyučovací hodině svých dětí (stejně jako tam nebyl nikdo z citovaných rodičů – pokud tedy nepracují u ČŠI). Není třeba příliš mnoho intelektu, abych seznal, že výmluvy typu „úča je blbá, přísná a nespravedlivá… že neřekla, nevysvětlila, zasedla si“ je třeba brát s velkou rezervou. Podle čeho tedy takto pohledem zvenku usuzovat? Je snad šedivá škola, s bronzovou sochou kosmonauta Gubareva na nádvoří, automaticky horší než škola pestrobarevně vymalovaná, se spádovým ghettem naproti přes ulici? Kdo jsme, že chceme soudit?
Sám termín „ŠKOLA“ je synekdocha. To slovo samo o sobě nic neznamená. Je to budova plná tříd, nekonečně dlouhých chodeb, kabinetů, laboratoří a v neposlední řadě učitelů, z nichž ani jeden není stejný jako druhý. Pracovní kolektiv jako každý jiný, který se v čase proměňuje. Rozličné přístupy, různé nároky, odlišné požadavky a hodnocení. Na druhém stupni může mít žák až tucet různých pedagogů. Je snad možné shrnout to všechno do jediného abstraktního pojmu „ŠKOLA“?
„Slovan má pověst velké neosobní školy,“ uvádí další respondentka. Kde se bere taková pověst školy? Protože jsem tam před třiceti lety chodila a vím, jak to tam vypadá? Nebo jsem to slyšela u kadeřnice, která tam má dceru? Anebo to říká syn, na něhož si všichni učitelé zasedli? Nemá cenu zastírat, že školy si opravdu pokrytecky jakousi pověst samy budují. Místo výuky se jezdí po horách a po výletech. Organizují se kurzy a projektové dny, při nichž se sice nikdo nic nenaučí, ale naoko to vypadá, že škola dělá pro děti něco navíc. Zbabělým ředitelkám se musí učitelé zodpovídat za špatné známky tříd, protože škola si chce budovat svoji pověst výtečnými průměry. A to se snadno udělá. Nejoblíbenější učitelka je přece vždycky ta, co dává jen jedničky a dvojky. Čest učitelům, u nichž se dnes ještě propadá.
„Tam dítě nedávejte. Ne že by tam byli horší učitelé, ale tamějším rodičům na přípravě dětí moc nezáleží,“ zní asi nejsmysluplnější příspěvek v celé diskuzi. Matky se samozřejmě na respondentku okamžitě vrhají: „Co s tím mají společného rodiče?! Na výuku přece nemají vliv!“ Ale jistěže mají – a to zcela zásadní. Jestli má smysl v českém, striktně unifikovaném školství, brát při výběru školy na něco ohled, pak je to její spádová oblast. Kvalita výuky ve škole uprostřed velkého univerzitního města bude jistě na jiné úrovni než ve škole na periferii blízko vyloučené lokality, kde je v každé třídě čtvrtina žáků nevzdělavatelná. Není-li dítě v rodině vedeno ke vzdělání a respektu, těžko s tím jakákoli škola něco nadělá. Bývá smutným standardem, že ve škole sami kdysi neúspěšní, zahořklí rodiče, mající vzdělávací systém za veřejného nepřítele číslo jedna, plynule přenášejí vlastní juvenilní komplexy na své děti. Ze ztrouchnivělých trámů ani ten nejlepší tesař pevné krovy nevybrousí. Stejně tak učitel pracuje jen s tím, co má k dispozici.
Druhým aspektem hodnocení školy může být úspěšnost absolventů u Jednotných přijímacích zkoušek na střední školy. Ty zatím pořád ještě garantují reálné srovnání a poskytují validní zpětnou vazbu o kvalitě výuky (patrně proto se je také alternativní pedagogika snaží mermomocí odstranit).
Tragédií dnešní pokroucené doby je mylný předpoklad některých rodičů, že učitel je jakýmsi jejich zaměstnancem, a mohou tedy dozorovat jeho práci. To je zásadní nepochopení a nepravda. Do školy přece bezplatně chodí i tisíce dětí rodičů, kteří do státního rozpočtu za svůj život nepřispěli jediným haléřem. Mají snad oni právo dozorovat školu? Učitele platí stát prostřednictvím MŠMT. Stát vyžaduje povinnou školní docházku a svými kontrolními mechanismy garantuje její kvalitu. Rodič není zadavatelem práce, ani jejím kontrolorem. Ve škole je hostem, nikoli vrchním.
Základem šťastného primárního vzdělávání není nic banálnějšího, než spolupracující trojúhelník: učitel-žák-rodič. Škoda že to nechápeme. Pověst školy je chiméra. Proto se raději vyhněme ničím nepodloženým soudům a důvěřujme škole jako instituci. Tak jako jí odpradávna důvěřovaly naše babičky. Byly moudřejší.
Jiří Klabal
Vzkaz v lahvi
V pravé poledne předák vyhlásil pauzu na oběd. Franz usedl na okraj hluboké jámy a zakousl se do namazaného chleba. Ostatní dělníci odešli do místní hospody na teplé jídlo. On však zůstával raději sám. Nevyhledával společnost.
Jiří Klabal
Generace velkejch snů
"Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná."
Jiří Klabal
Dno
S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.
Jiří Klabal
Buky pod Javořinou
Některé východní filozofie věří, že si duše sama vybírá své rodiče, že si sama vybírá tělo, do něhož se narodí. Pátravě bloumá kosmem a trpělivě hledá kam, jak a kdy se stane hmotnou součástí světa.
Jiří Klabal
Misantrop
Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Skončí Veselý v Radě ČT za urážky Vášáryové? Ani nevím, kdo to je, říká herečka
Slovy člena Rady České televize Lubomíra Xavera Veselého vůči bývalé velvyslankyni v Rakousku,...
Flandry jsou opět naše, hlásají separatisté. S africkou modelkou na plakátech
Krajně pravicová strana Vlámský zájem dlouhodobě usiluje o odtržení severní části Belgie. V kampani...
Prodavač si ve stánku zapojil svůj terminál, řeznictví okradl o sedm milionů
Mezi milionáře se svojí zlodějskou pílí vypracoval muž z Tachova, který podle policie...
Novorozená štěňata kdosi hodil do kontejneru, ujala se jich adoptivní matka
Šest asi dvoudenních štěňat někdo vyhodil do kontejneru na okraji Zbraslavic na Kutnohorsku. Z...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 94
- Celková karma 12,07
- Průměrná čtenost 966x
jiriklabal@seznam.cz