Může se stát iluze realitou?:)

Po smrti se mnohý požitkář stal andělem 

U těchto témat napadají mě vždy stejné otázky:

Může vůbec člověk být morální?

A co je ta morálka??

Ono se nadarmo nepíše, kdo jsi bez hříchu, hoď kamenem. Mnohdy skutky druhých posuzujeme dle svých zkušeností a pohledů, ale kdo ví, jací bychom byli v totožné chvíli. Já nevím...

Není podstatné, jací bychom byli v totožné situaci my. To začne být podstatné až v případě, kdy si budu nárokovat post morální autority.

Já o sobě otevřeně říkám, že s komunistickým režimem jsem si nijak moc nezadal a že po této stránce mám svědomí čisté, ale také jsem proti němu nijak nevystupoval a rozhodně nepatřím mezi hrdiny. Stejně tak si myslím, že i v jiných ohledech mám svědomí poměrně čisté, ale jsou za mnou i ty chyby, které jsem si uvědomil až dodatečně, ale i ty, které jsem si nikdy neuvědomil,. nevím o nich, ale určitě něco takového za mnou je, jakož i vědomé nesprávnosti, nečistoty, podvody a podrazy. Domnívám se, že to nijak nevybočuje z běžnosti, a pokud kvůli tomuhle mám jednou přijít do pekla, musí tam přijít téměř každý člověk. Ale i když to zůstává v rámci normálu, prostě to na triku mám a nemohu to popřít.

Avšak dokud ze mne nikdo nebude dělat morální autoritu, není nutné se tím nějak moc zabývat. A protože ani já si nenárokuji post morální autority, lze nad tím mávnout rukou.

Jiná věc je, když nám někdo chce některé lidi jako morální autoritu předhazovat. V tom případě my máme právo vrtat se i ve věcech, které bychom za normálních okolností mohli nechat stranou.

Ať mi z občana X. nedělají morální autoritu a já se potom nebudu zajímat o to, že on v roce 1985 neudělal to či ono, co udělat měl, a v roce 2009 naopak udělal to či ono, co udělat neměl. Ale když mi ho jako morální autoritu předhazují, potom je zcela logické, že to vytahuji na světlo. Není to nějaké mé rejpání, nýbrž pouze logická reakce na to, že mi jeho obraz představují v růžovém světle.

Ono se k pojmu "morální autorita" také přistupuje silně pod vlivem sdělovacích prostředků. Mnohým lidem stačí několikrát předhodit slova, že ten či onen člověk je slušný a morální, a oni mu odpustí i to, co by jinému neodpustili.

V současné době neoblíbenosti prezidenta Zemana si neumím představit, že by mu u lidí prošlo, kdyby se ukázalo, že má za sebou zavinění dopravní nehody, kdy vjel na chodník a usmrtil tam chodce. Avšak Otakaru Motejlovi to u veřejnosti procházelo po celou dobu jeho kariéry a prochází mu to i po smrti. Stejně tak si neumím představit, že by nějaké neoblíbené ženě prošlo, kdyby její syn způsobil svému vlastnímu otci smrtelné zranění a kdyby ta žena u prezidenta republiky potom vyprosila pro toho syna milost, aby nemusel do vězení. Když se to však stalo v rodině velice úspěšné bývalé sportovkyně, navíc za minulého režimu diskriminované bolševickým státním aparátem, prošlo jí to hladce, přestože ten morální poklesek syna (násilný trestný čin), ani jeho matky (vyprošení si milosti u prezidenta pro prokazatelného viníka závažného trestného činu) nijak nesouvisí se sportovními úspěchy nebo s křivdami, kterých se na té ženě dopustili bolševici. Jak ty její zásluhy v oblasti sportu, tak i křivdy, kterých se potom dočkala, jsou nezpochybnitelné, ale s tím pokleskem nic z toho nesouvisí.

Hodně tedy záleží na tom, jak je veřejnost masírována sdělovacími prostředky, hodně také záleží na sentimentálním pohledu na věc ("vždyť ona vybojovala tolik zlatých medailí!").

Lidé často nechtějí pravdu. Chtějí pohádku a chtějí, aby někdo byl absolutní padouch a jiný absolutně čistý hrdina. Co jim do toho obrazu nezapadá, to se snaží vytěsnit (ať už klady u padoucha, nebo zápory u hrdiny).

Přidávám ještě jeden příklad:

Jan Werich je u nás považován za morální autoritu. Avšak podívejte se na tohle:

http://hrebicek.blog.idnes.cz/c/203423/Pravda-o-sovetskem-Rusku-a-o-Voskovci-s-Werichem.html

Mimochodem, na rozdíl od pana Hřebíčka jsem o tom nikdy blog nenapsal, ale tohle jsem znal ještě dříve, než jsem si to v blogu od něho přečetl.

DÍK MOC! za ten odkaz – před pár dny jsem si na ten článek vzpomněl, ale za živého peruna jsem nebyl s to vydolovat z hlavy, kdo to napsal a jak se to jmenovalo. 

CO je to vlastně ta MORÁLNÍ AUTORITA?

Jsem toho názoru, že i člověk (vysoce) nemorální se může stát v jistých směrech, ať už v dobrém nebo špatném, insiprací pro ostatní.